Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

V Bruselu se finalizuje
nová podoba evropské energetiky: jaká bude?

2018-06-03

Evropská komise představila v tzv. Zimním balíčku – komplexní soubor legislativních i nelegislativních návrhů na nastavení evropské energetické a klimatické politiky po roce 2020. Podle tohoto návrhu má EU do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40 % (oproti roku 1990), k témuž roku má dosáhnout 27 % podílu obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě energie a zvýšit energetickou účinnost z 20 % v roce 2020 na 30 % na konci příští dekády.

V současné době už legislativní proces postoupil do fáze tzv. trialogu – tedy neformálního projednávání návrhů mezi zástupci Evropské komise, členy Evropského parlamentu a zástupci Rady ministrů, kteří přeneseně vyjadřují pozice členských států.

V otázce pravidel pro budoucí obchodování na společném evropském trhu s elektřinou jsou zásadní dvě témata: kapacitní mechanismy a přednostní přístup k distribuční síti pro obnovitelné zdroje. V současné době dospěly jednací strany ke kompromisu ohledně prioritního přístupu, kdy elektřina z obnovitelných zdrojů může mít garantovaný lepší přístup k síti než ta z ostatních zdrojů.

Kapacitní platby mají být dostupné pouze pro elektrárny, které nepřesáhnou určitý limit vypouštěných emisí oxidu uhličitého – Evropská komise navrhuje, aby tento limit byl 550 g CO2/kWh.

Nejvíce probíraným tématem ve vyjednáváních o budoucím nastavení správy Energetické unie je otázka závaznosti národních cílů a energeticko-klimatických plánů. Problematickým bodem je, zda cíle pro podíl obnovitelných zdrojů a pro energetickou účinnost po roce 2020 budou na úrovni jednotlivých členských států závazné či pouze orientační. Některé členské státy se razantně staví proti tomu, aby tyto cíle pro ně byly závazné.

Nejvíce se diskutuje o výši a závaznosti cíle pro podíl spotřebované energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Zatímco Evropský parlament navrhuje výši cíle alespoň 35 %, Evropská komise má nižší ambici v podobě 27 %, se kterou souhlasí většina členských států (kromě Dánska a Portugalska, kteří jsou ochotni cíl zvýšit). Stejně tak nepanuje shoda na povaze cíle – zda má být závazný jak na celoevropské úrovni, tak na úrovni států, či zda si členské státy budou moci stanovit své vlastní cíle, které budou moci být nižší než ty evropské. Většina členských států také zastává názor, že by dojednané cíle měly být pouze orientační, nikoliv závazné.

Dalším kontroverzním tématem v tomto legislativním balíčku je pod-cíl pro obnovitelné zdroje v dopravě. Zatímco Evropský parlament prosazuje cíl 12 % a Rada ministrů dokonce 14 %. Problém spočívá v tom, že evropské státy do velké míry využívají k dosažení těchto cílů biopaliva pocházející z potravinářských a krmných plodin, které v mnoha případech vytlačují původní vegetaci, což k ochraně klimatu nijak nepřispívá, naopak to situaci zhoršuje.

Ještě více rozporů panuje v jednáních o směrnici pro energetickou účinnost. Evropský parlament, který zpravidla prosazuje nejvíce ambiciózní cíle ze všech tří stran, navrhuje závazný cíl 35 % do roku 2030. Ministři členských zemí však požadují cíl pouze 30%.