Přeplacené bioplynky.
Ministerstvo a energetická inspekce chystají kontroly

Investoři, kteří pobírali dvojí podporu na bio­plyn­ku či vodní elektrárnu, dostanou na vý­běr. Mohou vrátit eurodotaci dobrovolně, ne­bo projít hloubkovou kontrolou.

Chtějí to mít hotové do Vánoc, proto ten spěch. Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu se Státní energetickou inspekcí (SEI) intenzivně pracují na novele zákona, která umožní regulovat tok peněz k majitelům příliš ziskových obnovitelných zdrojů. Samotné kon­tro­ly mají být v příštím roce a zaměří se hlavně na firmy, jež čerpaly investiční i pro­voz­ní dotaci.

Tyto kontroly si vyžádala Evropská komise v podmínkách notifikace veřejné podpory pro obno­vit­el­né zdroje energie v Česku, vydané v listopadu loňského roku. Bylo to něco za něco. Na jedné straně Brusel odsouhlasil existenci srážkové daně, která od roku 2011 reguluje platby směrem k majitelům solárních elektráren, současně však Česko zaúkoloval, aby propočetlo přiměřenost poskytnutých dotací.

Do hry vstupují i další faktory. Úředníci ministerstva průmyslu se chtějí před nástupem nového ministra i celé vlády ukázat v nejlepším světle. Selhání v této důležité věci by jejich kariéře neprospělo. Státní energetická inspekce naopak cítí příležitost ke zvýšení svého vlivu a důležitosti; právě ona bude ziskovost elektráren v praxi kontrolovat.

Nepřekročit limit

Pracovní návrh příslušné novely už je hotový, týdeníku Euro se jeho znění podařilo získat. Co se zde píše? Například to, že maximální povolená výše vnitřního výnosového procenta za celou dobu poskytování podpory nemá přesáhnout 8,4 procenta, v případě biomasy a bioplynu 10,6 procenta ročně. Kdo ji pře­kro­čí, bude za vyrobenou elektřinu dostávat méně.

Kontrola v případech, kdy investor čerpal výhradně provozní podporu, bude namátková a problémy se zde nečekají. To je případ naprosté většiny solárních i větrných elektráren v Česku. Nadměrný zisk, kterého dosahovali majitelé velkých fotovoltaických parků, již dříve odsála vládou uvalená srážková neboli solární daň.

Jiná situace nastane u bioplynových stanic, elektráren na biomasu a malých vodních elektráren. Investoři zde zpra­vidla čerpali dotaci z evropských fondů a od spuštění do pro­vo­zu pobírají provozní podporu. Části vyplácených do­ta­cí se mají vzdát dobrovolně, případně nechat rozhodnutí na hloubkové kontrole SEI.

Výsledek by v praxi mohl vypadat následovně: Majitel bioplynové stanice, která před spuštěním do provozu v roce 2010 získala dotaci z eurofondů ve výši 18 milionů korun, se dobrovolně těchto peněz vzdá. Zvýhodněnou výkupní cenu elektřiny má pobírat ještě dvanáct let. V každém ze zbývajících 144 měsíců do konce dotování by tak přišel o 125 tisíc korun.

Příklad bioplynky není zvolen náhodně. Právě v jejich případě je návratnost investice díky souběhu dvou typů dotací nejkratší a ziskovost nejvyšší. Krácení dotací se tudíž bude týkat hlavně tohoto oboru zelené energetiky. Finanční úspora z pohledu státu však nebude nijak zásadní; podle informací týdeníku Euro se bude jednat nejvýše o 600 milionů korun, což představuje 1,5 procenta z částky 41 miliard korun, na kterou dotování ob­no­vi­tel­ných zdrojů energie každoročně vychází.

Zbytečná práce

Ironií osudu je, že celé představení na téma překompenzace se z velké části odehrává zcela zbytečně. Notifikaci národní podpory pro obnovitelné zdroje požaduje Evropská komise pro elektrárny spuštěné po roce 2012. Do té doby pro ně platila bloková výjimka, až v případě zdrojů spouštěných od roku 2013 se evropští úředníci začali zajímat o to, zda podmínky v jednotlivých zemích nejsou příliš štědré.