Litostroj se podílí na desítkách projektů v Evropě, Asii, Africe i Americe – především rekonstrukcí vodních elektráren. Účastní se i projektů výstavby nových přehrad a energetických zdrojů. Například v Turecku, rýsují se další nadějné trhy. Na prvním místě je to asi latinskoamerická Kolumbie. A také Filipíny, Indonésie... Tam všude si ekonomický růst žádá nové zdroje energie. Hydroelektrárny se často jeví jako nejlepší řešení.

Vodní elektrárny jsou jako obnovitelné a bezemisní zdroje vstřícné vůči životnímu prostředí, navíc jsou flexibilní a je možné je spustit prakticky okamžitě. „Když budete chtít nastartovat plynovou turbínu, bude vám to trvat patnáct, v lepším případě deset minut. U tepelných elektráren se doba startu počítá v hodinách. V případě vodní elektrárny stačí otevřít stavidlo a elektřinu vyrábíte hned,“ připomíná Vladimír Štěpán, který do Litostroje přišel po téměř dvacetiletém působení v Siemensu. Pružnost vodních zdrojů a také role přečerpávacích hydroelektráren jako „baterek“ celé elektrizační soustavy je stále významnější. Vyvažují tak nestabilitu dalších obnovitelných zdrojů – fotovoltaiky a větrníků, jejichž výkon kolísá v závislosti na počasí. „Máme všechny trumfy v rukou,“ poznamenává šéf Litostroje.

Průmyslový pilíř ENERGO-PRO

Litostroj patří do skupiny ENERGO-PRO podnikatele Jaromíra Tesaře – významného nadnárodního provozovatele vodních elektráren, který má sídlo v Praze. Generální ředitel Vladimír Štěpán má svůj „headquarters“ v jihomoravském Blansku – městě, které je už po celá desetiletí centrem vývoje a inovací v oblasti strojů pro vodní energetiku. Společnost Litostroj Engineering (dříve ČKD Blansko Engineering) v Blansku provozuje moderní hydraulickou laboratoř – právě tady se testují modely nových nebo modernizovaných vodních strojů, které pak Litostroj dodává do celého světa. V Blansku sedí také projektanti, velká část projektové dokumentace celé skupiny vzniká právě tady.

Součástí skupiny Litostroj Group jsou dva výrobní závody – tradiční výrobce turbín ve slovinské Lublani (Litostroj Power) a zcela nový závod v turecké Ankaře (Litostroj Turkey). Svoji inženýringovou divizi mají také v Lublani. Jak vysvětluje Vladimír Štěpán, pro toto uspořádání jsou jasné důvody: „Inženýring u výrobní fabriky dává smysl i kvůli řešení různých problémů, které mohou při výrobě vzniknout. Na druhé straně velkou výhodou Blanska je zdejší hydraulická laboratoř.“ Kromě Blanska a Lublani sedí část projektantů v Praze. Ti se specializují na generátory.

Z hlediska formální struktury je zatím slovinská Litostroj Power mateřskou společností dalších firem – blanenské Litostroj Engineering a Litostroj Hydro, jež sídlí v kanadském Québeku a zaměřuje se na projekty v celé severní Americe. Výhledově v Litostroji počítají s tím, že se do Česka přemístí i oficiální sídlo skupiny celého průmyslového pilíře ENERGO-PRO.

Pod jednou střechou

Skupina ENERGO-PRO vybudovala svůj průmyslový pilíř před pěti let. V roce 2014 dokončila akvizici Litostroje Power. Součástí skupiny podnikatele Tesaře se tak stala i tehdejší firma ČKD Blansko Engineering, která získávala zkušenosti díky projektům v mnoha státech světa – včetně skandinávských zemí, Indie, Kostariky nebo třeba Ekvádoru. Vladimír Štěpán u toho ještě nebyl. Jako manažer, který se dlouhodobě pohybuje v energetice, nicméně považuje takové propojení provozovatele vodních elektráren a výrobce turbín pod jednou střechou za naprosto logické: „ENERGO-PRO vlastní desítky elektráren a je pro ni výhodné mít ve vlastní skupině také výrobu a inženýring.“

Obě části skupiny dnes spolupracují například na jedné ze dvou velkých staveb přehrad a vodních zdrojů v Turecku. Jde o projekt Karakurt ve východní části země, hydroelektrárna dosáhne už v příštím roce výkonu téměř 100 megawattů. Nový výrobní závod v Ankaře tam dodává oběžná kola a spirály Francisových turbín i generátory. Výkonný ředitel skupiny ENERGO-PRO Pavel Váňa upozorňuje, že také v tomto případě turbíny i generátory navrhla společnost Litostroj Engineering. „Inženýři z Blanska měli na starosti projekt, příslušné výpočty, vypracování dílenské dokumentace. A laboratoř v Blansku zajistila kompletní hydraulické testy,“ dodává Pavel Váňa.

Kromě toho se inženýři z jižní Moravy podílejí na další zakázce pro ankarský závod. Litostroj Turkey vyrábí stator pro gruzínskou vodní elektrárnu Gumati II. I tu provozuje mateřská společnost ENERGO-PRO.

Další české stopy

Práce projektantů z Blanska zdaleka není jedinou českou stopou v Ankaře. Češi významně přispěli ke strojnímu vybavení nového závodu. Společnost TOS Kuřim dodala karusely – vertikální soustruhy pro těžké obrábění. České firmy také realizují značnou část subdodávek v rámci jednotlivých projektů Litostroje ve vodních elektrárnách a Vladimír Štěpán předpokládá, že tomu tak bude i do budoucna.

České firmy podle něj v oblasti energetického strojírenství navazují na dlouhou tradici, mají zkušenosti a z hlediska kvality i ceny jsou schopny uspět v mezinárodní konkurenci. Spolupráce s českými dodavateli přináší další výhody – v případě potřeby řešit nějaké problémy to do těchto firem není z Blanska daleko.

Mezi tradičními subdodavateli Litostroje najdeme například Žďas Žďár, který vyrábí odlitky, nebo společnost Vítkovice Heavy Machinery, jež se zaměřuje na výkovky. „Ve Vítkovicích nám mohou zajistit třeba i obrábění lopatek oběžných kol,“ říká Vladimír Štěpán.

Nejen pod „matčinou sukní“

Výhodné propojení Litostroje se skupinou ENERGO-PRO pro Vladimíra Štěpána neznamená, že by česko-slovinský výrobce a projektant turbín mohl a chtěl spoléhat pouze na zakázky od své matky. Ty tvoří jen velmi minoritní část: „Rádi takové zakázky v rámci skupiny realizujeme, ale mým jednoznačným zájmem je uspět v externích zakázkách. Tam se jasně ukáže naše konkurenční schopnost.“

Platí to ostatně i pro zmiňované Turecko. „Posilujeme obchodní tým Litostroje Turkey, abychom využili další tamní příležitosti. A nemusí to být nutně jenom projekty nových elektráren, i Turecko se dnes hodně zaměřuje na opravy, rekonstrukce a modernizaci,“ líčí své vize Vladimír Štěpán. Z různých zpráv o nepříznivém ekonomickém vývoji země rozložené mezi Evropou a Asií nějaké přehnané obavy nemá. Klíčové je podle šéfa Litostroje Group kvalitní řízení rizik, což se týká i správné volby modelu financování: „Když máme například v rámci celého projektu nastavené určité milníky, které umožňují postupné splácení našich dodávek, celkové riziko se tím výrazně snižuje.“

V pohledu na Turecko se Vladimír Štěpán shoduje s výkonným šéfem mateřské společnosti ENERGO-PRO Pavlem Váňou, který poukazuje na dynamiku a konkurenční schopnost tamního privátního sektoru. „Turecko se navíc může pochlubit celkově rozvinutou infrastrukturou nejen v dopravě a telekomunikacích, ale i v energetice,“ zdůrazňuje Pavel Váňa. Turci se snaží omezovat závislost na dovozu energií ze zahraničí a silně podporují rozvoj obnovitelných zdrojů. Země zaručuje výkupní ceny zelené energie v amerických dolarech, což investorům přináší nezbytnou jistotu a zajištění vůči měnovým výkyvům.

Vladimír Štěpán zmiňuje, že hodně záleží na tom, jak vláda v Ankaře nastaví výkupní ceny pro nové období po roce 2021. „Turecká energetika je teď ve vyčkávacím módu, ale jakmile se rozhodne o tarifech, bude možné nastartovat další projekty,“ předpokládá šéf Litostroje.

Originální řešení pro Rakousko

Ambice Litostroje sahají i na trhy, kde jsou zvlášť silní jeho konkurenti ze světové špičky. Na prvním místě to platí o německy mluvících zemích – tradiční doméně firem jako Voith a Andritz. Litostroj dnes přesto realizuje významné zakázky v Rakousku, které získal díky tvůrčímu přístupu inženýrů v Blansku. Českoslovinská firma zajišťuje výměnu dvou turbín přečerpávací elektrárny Limberg I ve známém turistickém a lyžařském středisku Kaprun ve spolkové zemi Salcbursko. A také modernizaci dvou turbín elektrárny Häusling v Tyrolsku.

Obchodní ředitel Litostroje Power Jiří Kaňák před časem popisoval, jak inženýři z Blanska mnohým vyrazili dech svým řešením pro Häusling. Provozovatel rakouských elektráren Verbund původně přišel s požadavkem zvýšení účinnosti dvou turbín v Häuslingu aspoň o 0,5 procentního bodu. Přitom v odborných kruzích panoval názor, že účinnost už nad požadavek Verbundu prakticky zvýšit nelze. Tým z Blanska přišel s řešením, které nakonec znamenalo zvýšení účinnosti o více než 1,5 procentního bodu.

Aleš Skoták z oddělení výzkumu Litostroje Engineering (tehdy ještě ČKD Blansko Engineering) pak vysvětloval, jak je takové modernizace turbín možné dosáhnout a o jaká další vylepšení mají v současnosti zákazníci zájem. Kromě zvyšování účinnosti jde především o výkonovou flexibilitu vodní turbíny – tedy „rozšíření jejího provozního pásma“. To znamená, že turbínu je možné podle potřeby provozovat i při výkonu, který se blíží nule, a pak v celé šíři výkonů až po ten maximální. „Dříve se podobné turbíny neprovozovaly ani pod 50 procenty jmenovitého výkonu,“ dodal Aleš Skoták.

Dosáhnout vyšší účinnosti a flexibility turbín je možné přizpůsobením tvaru lopatek oběžného kola a případně změnou jejich počtu. Inženýrům z Blanska se to podařilo třeba také v případě reverzních turbín v proslulé české přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně. Počet lopatek se zvýšil ze sedmi na devět a změnou jejich tvaru bylo možné celkově optimalizovat proudění vody. Výkon tamních turbín se tak dnes může pohybovat od pěti do maximální úrovně 328 megawattů.

Vrtochy počasí

„Rozšiřování provozního pásma turbíny znamená, že na lopatky oběžného kola teče méně nebo více vody. Zákazník získává schopnost využívat hydroelektrárnu mnohem flexibilněji, což mu přináší významnou ekonomickou výhodu,“ poznamenává v této souvislosti Vladimír Štěpán. Poptávka po větší pružnosti elektrárny souvisí právě se současnou rolí vodních zdrojů, které vyvažují méně stabilní obnovitelnou energii slunce a větru.

Také vodní zdroje ale mohou čelit nepřízni počasí, či spíše klimatických změn. Na otázku, jestli se neobává stále většího sucha v některých částech světa, Vladimír Štěpán odpovídá, že ještě nepříjemnější mohou být pro hydroelektrárny povodně. Důležitějším faktorem, který omezuje výstavbu nových vodních elektráren, je ale podle něj zvláště v Evropě zmiňované maximální využití řek z hlediska jejich energetického vytížení. Rozhodnutí, zda budou potenciální zákazníci Litostroje – zvláště mimo Evropu – investovat do nových vodních elektráren, závisí i na tom, jestli jejich analýzy potvrdí, že mohou do budoucna počítat s dostatečným množstvím vody. Podobně musí uvažovat provozovatelé hydroelektráren, kteří uvažují o jejich rekonstrukci. A navzdory částečným obavám vše nasvědčuje tomu, že poptávka po vodní energii ve světě bude nadále vysoká.

Sucho může být pro Litostroj Group také podnikatelskou příležitostí. Vyrábí totiž závlahová čerpadla, která dodává hlavně do Indie. „Je pochopitelně důležité, aby byl v daném místě k dispozici zdroj, z něhož je možné vodu načerpat,“ dodává šéf skupiny. A na zakázkách pro Indii se opět významně podílí Litostroj Engineering v Blansku. V hydraulické laboratoři se testují i modely čerpadel.

Národní hrdost

Zatímco Litostroj proráží na domácích trzích svých konkurentů a například v Latinské Americe neustupuje před tamní firmou IMPSA, Vladimír Štěpán by jen velmi nerad zažil něco podobného v „obráceném gardu“. Tedy aby se v Česku nebo Slovinsku na úkor Litostroje prosazovali jeho zahraniční konkurenti. „Nesl bych velmi těžce, kdybych měl prohrát významnou zakázku v České republice. Je to věc národní hrdosti,“ uvádí šéf Litostroje. Vzhledem k úspěšné historii strojírenství, výzkumu a výroby vodních turbín ve střední Evropě a tradici, která sahá k vynálezci Viktoru Kaplanovi a jeho působení v Brně před více než sto lety, by takové zraňování národní hrdosti určitě mrzelo.

Na zahraničních trzích je naopak podle Vladimíra Štěpána třeba počítat s tím, že konkurovat domácím výrobcům může být složitější kvůli různým obchodním bariérám včetně dovozních cel. Typickým příkladem země, která se takto chrání, je třeba v Latinské Americe Brazílie. V takových případech konkurovat nižšími výrobními náklady nelze: „Potom rozhoduje, jak jsme schopni se poprat s technickým řešením, abychom nabídli co nejvyšší účinnost za optimální cenu.“

Vladimír Štěpán už také přichází s představami, jak zdokonalit fungování celé Litostroj Group. Skupina bude mít jednoho globálního šéfa jak pro realizaci projektů, tak pro prodej. Pod ně mají spadat všichni, kdo se danými činnostmi v Litostroji zabývají, ať už sedí v Blansku, Lublani, Ankaře nebo Québeu. Na druhé straně se oba pilíře aktivit soustředí primárně samy na sebe a odpadají dohady, jestli pozornost namířit spíše prvním nebo druhým směrem.

„Pokud jasně zaměříme pozornost i na realizaci, znamená to, že budeme důsledně sledovat tržní trendy, zabývat se benchmarkingem. A také získávat lepší přehled o tom, jak dosáhnout efektivnějších nákladů nebo kde jsou nákladové položky, které nás v tuto chvíli nejvíce brzdí,“ vysvětluje Vladimír Štěpán. Dalším krokem bude nastavení ideální velikosti výrobních závodů, aby odpovídala objemu zakázek a aby nevznikaly ztráty kvůli nevyužívání výrobních kapacit. Snížení nákladů pak může přinést také vyšší podíl standardizace výrobků. Důležitá je zároveň orientace na kvalitu – tedy škrtat výdaje na nekvalitní produkci.