Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

Čeňkova pila - funkční vodní elektrárna uvedená do provozu před 107 lety

První žárovky se rozsvítily elektřinou z Čeňkovy pily v Kašperských Horách na Štědrý den roku 1912, to je před 107 lety. MVE je technickou národní památkou č. 4985. Nad soutokem Vydry a Křemelné zřídil v polovině 19. století vodní pilu a sklad dřeva pražský obchodník Čeněk (Vincenc) Bubeníček. Roku 1912 ji město Kašperské Hory nahradilo vodní elektrárnou, která funguje dosud.

V půvabné osadě na počátku Povydří, ležící několik kilometrů před obcí Srní na soutoku dvou krásných šumavských řek Vydry a Křemelné přebudoval v r. 1856 podnikatel Čeněk Bubeníček původní vodní mlýn z roku 1723 na dřevozpracující pilu. Její největší rozkvět nastal v době, kdy se na Vchynicko-tetovském plavebním kanále plavilo polenové dříví. V té době zde ještě nebyla elektřina!

V roce 1910 pila vyhořela a město Kašperské Hory se rozhodlo postavit vodní elektrárnu, ale o 130 m dále s prodloužením původního kamenného náhonu vody o dřevěné vantroky.

Projekt a dodávku elektrické části strojů město objednalo u firmy Brown-Boweri Wien a dodávku Francisovy turbíny včetně regulátoru otáček u strojírenské firmy Voith v St. Pöltenu v Rakousku-Uhersku.

Francisovu turbínu v elektrárně Čeňkova pila pohání voda z řeky Vydry. Dopravuje ji původní kamenný náhon, který využívala již původní pila, od jezu (byl opraven v roce 2001) v délce 105 m a dále pomocí mladšího dřevěného náhonu, tzv. vantroků, dlouhých 130 m. Spád je 10,3 m, hltnost 1,4 m3/s.

Na místě vodní pily a skladu dřeva, které nad soutokem Vydry a Křemelné nechal postavit v polovině 19. století pražský obchodník Čeněk (Vincenc) Bubeníček, vznikla roku 1912 vodní elektrárna města Kašperské Hory. Horizontální Francisovu turbínu o výkonu 125 koní dodala firma J. M. Voith A. G. z rakouského St. Pöltenu, generátor o výkonu 96 kW a ostatní elektrické zařízení pak vídeňská pobočka firmy Brown-Boveri (dnes součást koncernu ABB).


Pozoruhodností elektrárny je kromě zachovalé technologie zejména přívod vody z otevřeného derivačního kanálu na pravém břehu Vydry pomocí asi 130 m dlouhých dřevěných vantroků.

Vybavení elektrárny se zachovalo dodnes téměř v původním stavu. Patřily k němu růžkové bleskojistky a kuličková jiskřiště s vodními odpory, tři statické voltmetry 3 200 V, měřící napětí proti zemi, a transformátor vlastní spotřeby 1,6 kVA. Obsluhu elektrárny zajišťoval strojník. V elektrárně je instalován generátor o výkonu 96 kW (120 kVA), 21,5 A, 375 ot./min. Byl doplněn budičem 3,6 kW, 110 V, 32 A. Vybavení na dobu vzniku bylo moderní, obsahovalo samočinný valivý regulátor napětí a špičkové ochrany proti přepětí.


Elektrická energie z této elektrárny se využívala při stavbě vodní elektrárny Vydra, která byla uvedena do provozu v lednu roku 1942, i při stavbě akumulační nádrže Sedlo u obce Srní.

V roce 1961 byla elektrárna vybavena automatizačními prvky a od té doby závěsným kabelem pod vedením 3 kV proudí potřebné informace do elektrárny Vydra. Elektrárna je bez obsluhy a provoz soustrojí je možné sledovat přes obrazovku. Údržbu a provoz zajišťují zaměstnanci elektrárny Vydra. Od roku 1995 je malá vodní elektrárna technickou národní památkou č. 4985 a od 15. ledna 1997 je stálou součástí expozice Šumavská energie na elektrárně Vydra.