Biolíh z kukuřice nebo cukrové řepy a řepková bionafta. To jsou nejznámější zástupci kapalných biopaliv využívaných v dopravě, jejichž přimíchávání do benzinu a nafty zavedly nejen země Evropské unie.

Čísla hovoří jasně. Zatímco v roce 2007 se do jejich výroby a výzkumu ve světě investovalo 26 miliard dolarů, loni to byly už jen tři miliardy. IRENA dále upozornila, že biopaliva druhé generace zaznamenala vrchol zájmu v letech 2011 a 2012 a od té doby klesl k nule.

Právě druhá generace, počítající s výrobou paliva z mořských řas, odpadů či dřeva, měla být ekologicky přijatelnější a nezabírala by tolik zemědělské půdy.

Jako možné vysvětlení IRENA uvádí rostoucí zájem o elektromobilitu, na niž se dnes soustředí pozornost automobilek i výzkumných ústavů.

Řada zemí od Norska přes Francii až po Srí Lanku navíc přišla s plánem vyřadit v příštích desetiletích z provozu auta se spalovacím motorem. Tam, kde nebude spotřeba benzinu a nafty, nebude ani poptávka po kapalných biopalivech.

Země Evropské unie již z původního nadšení vystřízlivěly a po roce 2020 již nechtějí dále podíl biopaliv ze zemědělských plodin navyšovat.

Agentura IRENA ve své zprávě doporučila světu opačný postup, a sice navýšit objem výroby kapalných biopaliv ze současných 130 miliard litrů na pětinásobek v roce 2050. Prostor k růstu jejich výroby a spotřeby je prý hlavně v Asii, Africe a Jižní Americe.