Evropská komise a Evropský parlament se rozhodly, že obnovitelné zdroje budou do roku 2050 pohonnou silou EU. Jenže část těchto zdrojů má obrazně řečeno co vysvětlovat. Jen to vysvětlení zatím nechce nikdo z europoslanců slyšet.

Bio elektrárny

Nejnovější je zpráva týkající se spalování biomasy ve formě dřevěných pelet. Organizace EASAC, která sdružuje národní akademie věd, potvrzuje, že spálení dřeva je nesrovnatelně rychlejší než jeho růst. Nefunguje proto tvrzení, že pálení dřeva je ekologické, protože uvolněný CO₂ zachytí stromy vysazené místo těch spálených. Ač na tuto skutečnost upozorňovali odpůrci masového pálení biomasy, aktivistická lobby ani oficiální činitelé v Unii to nebrali na zřetel. Ve chvíli, kdy stejnou informaci potvrzuje respektované sdružení akademií věd, nemohou již nad tím mávnout rukou. Zpráva akademiků je zde ►.

„Opakovaně jsme zdůrazňovali, že v mnoha případech rozsáhlé nahrazování uhlí lesní biomasou zrychlí oteplování klimatu a zvýší riziko překročení pařížských cílů. Důvod je jednoduchý – když se les vytěží a využije v bioenergetice (spálí), veškerý uhlík z biomasy se dostane do atmosféry velmi rychle a po desetiletí nebude znovu absorbován novými stromy. To není slučitelní s nutností okamžitého řešení klimatické krize,“ prohlásil ředitel programu EASAC pro životní prostředí, který je sám profesorem.

EASAC je přitom nezpochybnitelná autorita, jejíž závěry nemůže přehlížet ani dosavadní hegemon informací o vývoji klimatu, tedy OSN zaštítěný Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC, zde ►). To by mohlo odstartovat skutečně vědeckou debatu, která podle kritiků současnému trendu v překotném nahrazování fosilních chybí.

S obdobnou zprávou přišel před koncem roku i klimatický think tank Sandbag. Ten upozornil na skutečnost, že kácení dřeva pro pálení v elektrárnách povede ke katastrofickému odlesňování. Vědci z think tanku varují, že 10 největších evropských projektů na přeměnu biomasy bude vyžadovat 36 milionů tun dřevěných pelet ročně, což odpovídá jejich současné celosvětové produkci. Pro výrobu tohoto množství pelet je potřeba každoročně vykácet lesy o rozloze 2 700 km², což odpovídá polovině Černého lesa v Německu. Jen samotný britský komplex Drax s výkonem 4 000 MW spotřebuje ročně dřevo z rozlohy Středočeského kraje včetně Prahy. Tyto elektrárny by přitom vyráběly méně než dvě procenta elektrické energie v EU. Zpráva Sandbagu je zde ►. Její součástí je i mapa elektráren v EU, jež spalují dřevo (česky je zpráva například zde ►).

Zdá se, že další bio model prosazovaný a podporovaný EU narazil na své meze. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho bude trvat vedení Unie, než tyto informace vezme na vědomí. V případě bioetanolu se tak zatím úplně nestalo ani po letech.

Větrné elektrárny

Nedobré zprávy v uplynulém roce provázely i větrné elektrárny. (O jejich potenciálu v Česku jsme psali v rozhovoru s Davidem Hanslianem Ústavu fyziky atmosféry AV zde ►.) Podle jednoznačných zjištění likvidují ve velkém netopýry, hmyz i ptactvo. A minimálně podle některých vědců kvůli svému množství zpomalují proudění vzduchu.

Vědci ze Svobodné univerzity Berlín (zde ►) se věnují neblahým dopadům provozu větrných elektráren na životní prostředí. Lopatky jejich rotorů totiž mají na svědomí životy ptáků, netopýrů i hmyzu (zde ►). Úbytky stavů těchto živočichů jsou již také předmětem vědeckých studií, které je potvrzují. Netopýry, které proti nárazu chrání její echolokační systém, zabíjí podtlak, který vzniká za točícími se lopatkami. Netopýři přitom nejen loví hmyz, ale fungují jako opylovači. Což je v případě aktuálního úbytku hmyzu velmi důležité.

Výzkum mezi 500 respondenty z oblasti ochrany životního prostředí, včetně větrných elektráren, přinesl jednoznačné výsledky. Celých 80 procent dotázaných uznává, že je potřeba s vražedným působením elektráren něco udělat. Dávají přednost biodiverzitě před ochranou klimatu. Nesouhlasí jen lidé z větrné energetiky. Účastníci výzkumu větrnou energetiku nezatratili, ale požadují, aby byla ohleduplná k přírodě. Závěry studie v magazínu Journal of Renewable and Sustainable Energy zde ►.

Že nejde o plané obavy, dokládá článek na webu týdeníku Euro (zde ►), který vyšel již v březnu. S odvoláním na informace Německého centra pro letectví a kosmonautiku (DLR) týdeník upozornil na to, že v období od dubna do října zabijí větrníky pět až šest miliard hmyzích jedinců denně. V součtu to za sedm měsíců znamená 1 200 tun hmyzu. Ptáci přitom ročně zkonzumují jen 400 tun hmyzu. Kolik hmyzu padne za oběť insekticidům, což je hlavní důvod úbytku, se zřejmě nedá vyčíslit. Současně je však zřejmé, že tisíc dvě stě tun nelze opomenout.

Zástupci větrného byznysu na zjištění DLR reagovali jako klasická lobby – zpochybněním použité metodiky. A také prohlášením, že se vytváří dojem, jako by tyto elektrárny byly škodlivé pro přírodu. „Větrná energie vyrábí elektřinu bez emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů. Ty jsou přitom považovány za zásadní hrozbu pro populace hmyzu,“ citovalo Euro šéfa Asociace pro větrnou energii Wolframa Axthelma. Podle něj jsou turbíny řešením problému úbytku hmyzu, nikoliv jeho příčinou.

Dlouhodobě mají větrníky také problémy s hlukem. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by neměl překračovat 45 decibelů. V tuzemsku platí ve dne norma 50 a v noci 40 decibelů. Což odpovídá lidskému šepotu. V Německu, kde již je přes 30 tisíc větrníků, však mohou tyto elektrárny generovat 55 decibelů. Cesta ke snížení hluku vede primárně přes snížení rychlosti otáčení lopatek.

Další nepříjemnost pro provozovatele větrných elektráren představuje jejich prokazatelná schopnost ovlivňovat mikroklima v oblasti svého působení. Na webu The Harvard Gazette je popsaná obsáhlá studie na toto téma (zde ►). Její vedoucí David Keith, profesor aplikované fyziky, kterého Gazette cituje, upozorňuje na to, že v rámci desetiletí jsou v některých parametrech účinky větrných elektráren horší než u uhlí. V rámci tisíciletí však jsou jejich dopady „enormně“ nižší.

Zjednodušeně řečeno, větrné farmy samy ohřívají vzduch okolo sebe a míchají ho se vzduchem ve vyšších vrstvách. Podle studie tak dokonce farmy přispěly víc k oteplení, než k ochlazení klimatu. Autoři zároveň upozorňují, že jejich práce nemá být považována za zásadní kritiku větrné energie, ale že by měla být prvním krokem, aby se hodnocení dopadů obnovitelných zdrojů dělalo odpovědněji než dosud.

O tom, že je potřeba co nejrychleji přestat s nynějším nekritickým prosazováním obnovitelných zdrojů, svědčí i další problém, spojený také s větrnými elektrárnami. V nich a v různých dalších elektrických zařízeních se jako izolant používá uměle vyrobený fluorid sírový SF₆. Tento plyn se v atmosféře nerozkládá. Skleníkový efekt SF₆ je přitom podle britské BBC 23 500krát vyšší, než u oxidu uhličitého, proti kterému se nyní soustřeďuje veškeré „klimatické“ úsilí. Stanice o tom informovala již v září (zpráva iUHLI zde ►).

Jen v Británii se v současnosti používá asi milion tun SF₆. Podle studie Univerzity v Cardiffu se množství plynu v rozvodné síti ročně zvyšuje o 30 až 40 tun. V celé Evropské unii pak emise fluoridu sírového činí 6,73 tun ročně. Jen v roce 2017 přitom měly podle BBC úniky SF₆ do atmosféry stejný efekt, jako by v zemích Evropské unie vjelo na silnice dalších 1,3 milionu automobilů.

Jak je zřejmé, informace o tom, kde působí obnovitelné zdroje problémy, jsou běžně dostupné. Jejich propagátoři je však odmítají brát v úvahu. K témuž vedou i politiky, kteří naskočili na vlnu aktivistického klimatismu. Všichni dohromady pak chtějí – bez ohledu na varovná fakta – uvítat novou klimatickou legislativu (uhlíková neutralita do roku 2050 a samé obnovitelné zdroje) předsedkyně Evropské komise. K tomu má dojít letos, pravděpodobně v prvních měsících roku.

Na zastavení nekritického, dogmatického a nesnášenlivého klimatismu máme tedy v Evropské unii už jen velmi málo času.