Vodík je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru.

Německo se rozhodlo vsadit na vodík. Vláda kancléřky Angely Merkelové se chystá podepsat vodíkovou strategii pro příští desetiletí. Důvodem jsou zkušenosti získané z desetiletí dovozu ropy a plynu, jejichž cena i nabídka jsou pevně v rukou kartelu a Ruska.

Vodík se bude vyrábět elektrolýzou vody za použití obnovitelných zdrojů energie. Kabinet Angely Merkelové hovoří o tom, že by do roku 2030 měly být v nejsilnější ekonomice EU postaveny továrny na výrobu vodíku s instalovanou kapacitou pět gigawattů. O další dekádu později by to měl být dvojnásobek. Vládní materiály počítají s tím, že až desetina instalované kapacity pro výrobu elektřiny by měla zajistit toto bezemisní palivo.

Tato technologie je ale v komerčním měřítku nová a první továrny na výrobu udržitelného vodíku se začínají teprve plánovat. V Evropě má vzniknout dosud největší továrna na výrobu zeleného vodíku v okolí nizozemského Groningenu. Má využívat elektřinu vyrobenou z větrných parků na moři. Odborníci ale varují, že stávající kapacity obnovitelných zdrojů nebudou stačit. Například Michael Schäfer z berlínského think tanku Agora Energiewende tvrdí, že na výrobu udržitelného vodíku ve velkém množství bude třeba výrazně zvýšit instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů v Německu.

Výstavba nových obnovitelných zdrojů, zejména větrných parků, ale v posledních letech zpomalila. Proti stavbě nových výkonných turbín protestují místní samosprávy a občanské iniciativy, často se jedná o dlouholeté soudní spory.

„Existuje příliš mnoho nezodpovězených otázek ohledně toho, jak se bude v Německu zelený vodík vyrábět,“ pochybuje o vládní koncepci Schäfer. „Problém je v tom, že v Německu produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů zaostává za plány. Ve vládním balíčku pro obnovu ekonomiky chybí vize, jak výstavbu nových obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné parky, urychlit,“ dodal expert na německou obnovitelnou energetiku.

Ministr průmyslu a energetiky Peter Altmaier z CDU navíc zpochybnil i to, že zelený vodík, který by měl nahradit využívání fosilních zdrojů v dopravě a průmyslu, by dokázalo samo Německo vyrábět. Podle něj bude nezbytné jej dovážet ze zemí, kde budou mít dostatečné kapacity výroby zelené elektřiny. Kromě sedmi miliard eur by měly být použity další dvě na podporu výstavby továren na vodík i v okolních zemích.

Problémem zůstává vysoká cena zeleného vodíku. Nyní se kilogram vodíku ve Spojených státech prodává v průměru za 14 dolarů, což odpovídá ceně benzinu na úrovni 5,6 dolaru za galon, přitom skutečná cena je u čerpacích stanic poloviční. Proto je konkurenceschopnost automobilů na vodíkový pohon, které nabízejí automobilky Toyota, Hyundai a Honda, daleko a nedaří se zvyšovat jejich prodeje, upozornil web oilprice.com.

Němečtí ministři již tiše uskutečnili řadu jednání s africkými státy včetně Nigérie, které by mohly v blízké budoucnosti vyrábět vodík z obnovitelných zdrojů energie. Ambicí je nejen snížit emise, ale rovněž závislost na státech, které vyrábějí paliva, uvedl server msn.com.

Aby mohlo Německo splnit cíle Pařížské dohody o změně klimatu, bude vodík nezbytně potřebovat pro těžký průmysl a rovněž pro ukládání přebytečné elektřiny vyrobené z nestabilních obnovitelných zdrojů. Ministři se ale obávají závislosti na dovozu vodíku z Ruska a států OPEC, které již dnes dodávají velkou část národní energie. Ropa představuje více než třetinu spotřeby primární energie v Německu. A plyn, rostoucí palivo při výrobě energie, pochází většinou z Ruska.

„Vodík není dokonalým řešením, ale zdá se, že zatím jde o nejlepší dostupné řešení, zejména pro průmysl, dekarbonizuje výrobu,” řekl Fabian Huneke, expert společnosti Energy Brainpool. „Nemůžete opravdu navrhnout energetický systém s více než 70% obnovitelných zdrojů v energetickém mixu bez vodíku,” dodal.

„Na rozdíl od ropné ekonomiky neočekávám vznik kartelu. Neomezená konkurence bude hlavním pilířem této globální ekonomiky,” řekl Wolf-Dieter Lukas, státní tajemník ministerstev školství a výzkumu, jednoho z křídel vlády, která na strategii pracuje.

Altmaier si v polovině loňského roku stanovil cíl učinit z Německa číslo 1 ve vodíku. Nerozšířenější prvek na světě je atraktivní klimatické řešení, protože při spalování vytváří pouze vodní páru a může dodávat teploty 1 000 stupňů Celsia nebo více, které jsou potřebné v průmyslových odvětvích od výroby cementu po výrobu oceli a rafinaci ropy.

Vodíkový plán stanoví způsoby, jak posílit dodávky vodíku a jaká průmyslová odvětví se stanou velkými spotřebiteli. První návrh plánu ukazuje, že Německo je ochotno tuto technologii zpočátku do určité míry dotovat, aby v nadcházejících desetiletích podnítilo výrobní kapacitu.

Aby Německo udrželo nízké dovozní náklady, chce získat vodík z celé řady zemí. Minulý měsíc podepsala dohodu s Nigérií o společném výzkumu dodavatelských řetězců vodíku v 15 zemích západní Afriky.

V současné době více než dvě třetiny ze 70 milionů tun vodíku vyrobeného ročně pocházejí ze zemního plynu. A tento proces je podle Mezinárodní energetické agentury odpovědný za přibližně 830 milionů tun znečištění uhlíku ročně, což je více než společné emise Británie a Indonésie.

Africké národy by se mohly stát hojným zdrojem vodíku, protože zde lze stavět větrné a solární farmy ve velkém počtu, pohánějící elektrolyzéry, které oddělují atomy vodíku z vody.

Německo se snaží uzavřít dohody o výrobě vodíku s partnerskými státy v zahraničí, které splňují několik základních podmínek. Mezi ně patří politická stabilita, slunečné klima a blízkost moře pro odsolování vody pro elektrolýzu.