Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

Česká energetika v kleštích ideologií a politikaření

V současné době vrcholí rozhodování o případné výstavbě nového jaderného zdroje a celkové budoucnosti české energetiky. Stále vzniká dojem, že většina českých politiků bez rozdílu stranické příslušnosti, se rozhodla jít cestou neřešení energetiky a zneužit této problematiky k politickému boji.

Naši energetiku čeká v následujících letech a desetiletích nutnost obnovy a přestavby. Naši politici se však místo snahy o její transformaci na základě faktů a odborných znalosti svorně uchýlili k ideologizaci a politikaření. V těchto dnech do značné míry znemožnili racionální postup v následujících letech, což povede nejméně k značnému zdržení. Dochází tak k vážnému budoucímu ohrožení schopnosti naší energetické soustavy zajistit dostatek energie s odpovídajícími dopady na ekonomickou, sociální a životní úroveň naší společnosti.

Tendr na výstavbu nových Dukovan

Minulý týden proběhlo jednání představitelů vládních i opozičních stran o finančním modelu a výběru dodavatele nového bloku v Dukovanech. Všechny relevantní opoziční strany trvají na tom, že klíčová kritéria jsou ideologická a geopolitická. Pouze ta podle nich rozhodují. Bezpečnostní, technologické a ekonomické parametry se bez jejich naplnění neposuzují. Na základě toho požadují, aby se do tendru nepřipustili dodavatele z Číny a Ruska. Situace je v tomto směru komplikována tím, že právě tito uchazeči by na základě jiných než ideologických a geopolitických kritérií patřili mezi favority.

Připomeňme, že v principu by mohlo být kandidátů pět. Těmi z ideologicky nevhodných zemí by byl čínský reaktor Hualong One (HPR1000) a ruský reaktor VVER1200. Dalšími pak americký AP1000, z Jižní Koreje by byla zmenšená verze reaktoru APR1400 a z Francie zmenšená verze reaktoru EPR. Třeba Piráti bojují za to, aby v soutěži mohly být nabízeny i bloky s vyšším výkonem. Omezení výkonu bloku na 1 200 MWe pro Dukovany však má řadu technických opodstatnění. Pokud poběží nový blok společně se starými, je toto omezení dáno možnostmi chlazení. Pro velikost české energetické soustavy jsou navíc již bloky s 1 200 MWe na hraně účelnosti.

Podívejme se na reaktor III. generace VVER1200, za jehož vyřazení opozice tak intenzivně bojuje, Ten patří z bezpečnostního a technologického hlediska k velmi zdařilým projektům, možná i nejzdařilejším. Je evolucí reaktoru VVER440 a VVER1000, které bezpečně běží v řadě zemí Evropské unie, včetně třeba Finska, Maďarska, Slovenska i Česka. A jsou zde s nimi velmi dobré zkušenosti. Palivo i servis a údržbu těchto reaktorů dokáží zajistit západní firmy a není závislá na těch ruských. Výstavba reaktorů VVER1200 se připravuje v maďarské elektrárně Paks a finské Hanhikivi. Zde bloky staví konsorcium. Rosatom dodává reaktor, turbínu GE Power a kontrolní systémy Framatom. Už čtyři tyto reaktory běží v Rusku. Další se v minulém roce rozběhl v Bělorusku kousek od hranic Evropské unie, a tedy pod velmi přísným jejím dozorem. Zároveň má ve výstavbě největší počet bloků ze všech reaktorů III. generace.

Je třeba konstatovat, že se vládním a opozičním stranám povedlo rukou nerozbornou, plánovaný tendr totálně zdiskreditovat ještě před jeho vypsáním. V tomto novém, už dopředu politici vyhlašují, že je vzhledem k uchazečům, zajímá téměř výhradně ideologie a politika.

Naši politici vyvolali svými současnými hádkami kolem tendru takovou atmosféru, že lze souhlasit s názorem Dany Drábové o vhodnosti to odložit. Ty vidle, které se jim do realizace nového zdroje podařilo hodit, jsou příliš velké.

Docela mě fascinuje, když politici hlásající geopolitickou a ideologickou nutnost nepovolení nákupu ruských či čínských jaderných technologií, zablokuji stavbu nových jaderných zdrojů a vůbec jim nevadí, že místo toho bude třeba řadu desetiletí dovážet ruský plyn a fotovoltaické panely či baterie z Číny.

Nová aktualizace státní energetické koncepce

Kromě toho, že řada opozičních politiků ráda využila návrh tendru jako možnost boje proti vládě, dost z nich je naopak proti stavbě nového jaderného bloku obecně. Usilují o odložení rozhodnutí až po vypracování nové aktualizace státní energetické koncepce. Připomeňme si, že minulá aktualizace vypracovaná a schválená v roce 2015 předpokládala postupný přechod k nízkoemisní energetice nahrazením uhlí jadernými bloky a obnovitelnými zdroji.

Co se za pět let od této aktualizace změnilo? Zásadním faktorem je, že během té doby byl pokrok ve výstavbě nízkoemisních zdrojů minimální. Neposunuli jsme se k výstavbě jaderného zdroje a bylo postaveno minimum nových obnovitelných zdrojů. Naopak tlak na uzavření uhelných bloků a snížení emisí CO2 se v Evropské unii dramaticky zvýšil. Nic se nezměnilo na tom, že naše geografické podmínky dávají značně omezené možnosti pro výstavbu obnovitelných zdrojů. Nezměnilo se ani to, že v době, jako byla třeba i velká část letošního ledna, nedodají větrné a fotovoltaické zdroje téměř nic. Zároveň se v Česku nejen z environmentálních hledisek nepostaví větší počet přečerpávacích elektráren.

Datum uzavření uhelných elektráren

Obrovský politický boj se rozhořel okolo data ukončení využívání uhlí. Zelená ideologie říká, že je to třeba udělat hned, bez ohledu na to, zda je za ně náhrada. Ovšem uhelné zdroje u nás nezajišťují jen velkou část našich potřeb elektřiny a tepla, ale zajišťují také regulaci a stabilitu sítě. Právě v této době, kdy nefouká a nesvítí, jsou roztočené stroje jaderných a fosilních zdrojů kritické pro stabilizaci elektrické sítě. Ukazuje to i rozpad společné evropské sítě, ke kterému došlo 8. ledna 2021.

Zatím máme dostatek zdrojů výkonu i regulace, abychom popsaným událostem dokázali čelit. Dokonce můžeme pomáhat sousedům, jako jsme zmíněného 8. ledna, pomohli Rakousku. Pokud však odstavíme uhelné zdroje a později i reaktory v Dukovanech bez náhrady, situace se dramaticky změní. A je třeba zdůraznit, že odstavování jaderných a fosilních zdrojů bez dostatečné náhrady jejich výrobních i regulačních schopností, se připravuje v celé Evropě. V kritické době tak určitě nebude možné výkon a regulační službu dovážet.

I proto uhelná komise doporučila pro ukončení využívání uhlí rok 2038 s podmínkou, že budou za odstavené uhelné bloky postaveny dostatečné kapacity výkonu a zajištěny schopnosti udržení stability sítě. Doporučený termín je postaven na datech a informacích operátora sítě ČEPS. Ale za brzký termín odchodu bojují nejvíce lidé, kteří zároveň nejvíce volají po odložení či úplném zrušení výstavby nových nízkoemisních jaderných zdrojů a pracují minimálně pro realizaci budoucí náhrady uhelných a stárnoucích jaderných zdrojů. S největší pravděpodobností skončíme u paroplynových bloků a ruského plynu.


Paroplynový blok Počerady (zdroj ČEZ)

Po rychlejším konci uhlí a nepotřebě nového jaderného zdroje, volá řada politiků. Uhelné bloky by tak chtěli nahradit plynem, který ovšem bude z Ruska.

Zdroj: osel.cz ►, Vladimír Wagner, 30. 1. 2021

Výtah z článku: Ing. Jan Bouška (SPVEZ