Moře je plné energie. Se správnou technologií ji můžeme využít. Skotská společnost Orbital Marine Power (dříve Scotrenewables Tidal Power) dokončila výstavbu přílivové turbíny O2, která je podle dostupných údajů nejvýkonnějším zařízením svého druhu na světě, tedy pokud jde o plovoucí přílivové turbíny schopné provozu. V současné době se turbína O2 přesouvá na skotské Orkneje, kde by měla prokázat, zda obstojí v dodávání elektřiny do sítě.

Solární energetika je stále slibnějším zdrojem dnešní doby. Stejně tak můžeme využít i další typ energie, která má vlastně své kořeny v kosmickém prostoru. Jde o energii pocházející z gravitačního působení Měsíce. Tím totiž vzniká přiliv a odliv, jejichž energie je pro nás k dispozici. Přílivové turbíny mohou těžit energii pohybů mas vody, které proudí tam a zase zpátky. Taková je přílivová energetika. Není to vlastně úplně nová technologie. Lidé používají energii přílivu přinejmenším od středověku, například k zavlažování farem.

Největší soudobé projekty přílivové energetiky, jihokorejská přílivová elektrárna Sihwa Lake Tidal Power Plant (10 turbín po 6-25 MW) a francouzská přílivová elektrárna Rance Tidal Power Station (24 turbín po 2-10 MW), oba využívají velkou a velmi nákladnou podmořskou konstrukci zdí či bariér. Tyto bariéry mění tok vodních mas při přílivu a odlivu tak, aby voda co nejlépe poháněla turbíny elektrárny. Funguje to dobře, ale náklady na vybudování takového zařízení jsou astronomické, a jejich provoz zasahuje do prostředí přílivové zóny.

Přístup společnosti Orbital je odlišný. Cílí na významné omezení potřebných nákladů. Jejich turbína O2 připomíná kosmickou loď, která musela z nějakého důvodu nouzově přistát v oceánu. Je to plovoucí turbína, kterou je možné umístit do míst, kde se při přílivu a odlivu pohybuje voda. Taková zařízení bývají ukotvená k mořskému dnu pomocí extrémně pevných řetězů. Z toho plyne, že při instalaci a provozu této elektrárny jsou podmořské práce relativně jednoduché a krátké, a tudíž levné.

Turbína O2 má dvě 18 metrová ramena, z nichž na každém je umístěn jeden velký rotor o průměru 20 metrů. Ramena a rotory je možné nastavit tak, aby využily proudící vodu jak při přílivu, tak i při odlivu. Ramena s rotory se rovněž mohou zvednout ven z vody, což podstatně zjednodušuje a zlevňuje jejich údržbu. Celá turbína je dlouhá 74 metrů a poskytuje výkon 2 MW. Dokáže dodávat energii pro cca 2 000 britských domácností a ušetřit tím asi 2 200 tun emisí oxidu uhličitého ročně.

Až se turbína O2 připojí k síti, což bude nejspíš brzy, tak účet za její vybudování a instalace budou jen zlomkem nákladů na masívní přílivové elektrárny, jako je Sihwa Lake nebo Rance, které dosahují několika set milionů dolarů. Plovoucí přílivovou turbínu O2 vyrobili kompletně na souši. Na moře se spouští jako loď a pak prostě dopluje do místa svého nasazení, kde se pomocí kabelů připojí k rozvodné síti.