Uhelná komise loni doporučila skončit v Česku se spalováním uhlí v roce 2038, ekologové tlačí na rok 2033. Ekonomická realita ale zřejmě sehraje větší roli než rozhodování politiků. Výroba z uhlí je kvůli povolence drahá a přestává se vyplácet už dnes.

I pro ostřílené energetické matadory vývoj na trhu šokuje. „Nepředpokládali jsme, že cena povolenky v letošním prvním pololetí překoná hranici 50 eur,“ říká Pavel Farkač, analytik skupiny Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače.

Dražší elektřina

Pod tlakem rostoucí ceny povolenek zdražuje také elektřina. Zatímco ještě začátkem roku se na burze Power Exchange Central Europe prodávala megawatthodina proudu jen lehce nad 50 eury, v pondělí už tady stála 63 eura.

Zdražování energie přitom není krátkodobý výkyv, ale spíš dlouhodobý trend, shodují se lidé z oboru. „Konzervativně bych viděl v příštích deseti letech cenu elektřiny kolem 60 eur za MWh, progresivně bych počítal ještě s pětiprocentním ročním růstem,“ říká kupříkladu Jan Palaščák, majitel firmy Amper Market.

Drobní spotřebitelé, kteří mají se svými dodavateli uzavřené dlouhodobější smlouvy, růst ceny elektřiny zatím většinou necítí. Narazí na něj ale při uzavírání nových smluv nebo po vypršení svých fixačních období.

Velcí odběratelé z řad průmyslových firem už dnes dostávají od státu za drahou energii v souhrnu miliardové kompenzace. Tlak na tyto výdaje ze státní kasy nepochybně poroste.

Katastrofa v teplárnách

Nejdramatičtější je ale dopad povolenkového trhu na teplárenství. „Je to katastrofa,“ prohlásil pro SZ Byznys šéf výkonné rady Teplárenského sdružení Tomáš Drápela.

Velké teplárny, které zásobují v Česku 1,2 milionu domácností, si podle něj nemohou dovolit teplo zdražit, protože by si neudržely zákazníky – ti by se ze systému centrálního zásobování teplem houfně odpojovali a pořizovali si menší domovní nebo blokové plynové kotelny.

Pro spotřebitele to ale může být jen dočasná úspora. Malé zdroje dnes za emise na rozdíl od velkých výrobců nic neplatí. Časem se ale zřejmě ani ony nevyhnou uhlíkové dani. Navíc se dá čekat, že s rostoucí spotřebou bude zdražovat také dnes relativně levný plyn.

Povolenková bublina?

Teď jsou ale zatím hlavním fenoménem energetického trhu i tématem k diskusím povolenky. Jejich cena roste už od roku 2019, kde Evropská unie nasadila speciální regulační mechanismus: Začala z trhu stahovat přebytečné povolenky, aby zvýšila jejich cenu a tím i motivační účinky. Jenomže letos je zdražování nečekaně silné.

„Růst ceny má dva fundamenty. Jednak evropský regulační vzoreček, jednak se do trhu ponořili spekulanti. O kolik jejich nákupy zvedají cenu, to nevíme přesně,“ říká Jiří Feist, strategický šéf holdingu EP Energy ze skupiny EPH Daniela Křetínského.

Podle Palaščáka mohou spekulativní nákupy souviset s tím, že stále probíhá vypořádání povolenek za předchozí rok a navíc se letos uzavírá celé sedmileté obchodovací období, jež trvalo od roku 2013 do loňska.

Podle Farkače má zdražování povolenek víc příčin, zdůrazňuje ale dvě hlavní, vzájemně provázané: „První je ohlášení nového cíle snížení emisí na úrovni EU o 55 procent do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Už tento signál vybudil současnou reakci trhu, která je poháněna spekulativním kapitálem. Což je ten druhý fundament,“ říká Farkač. „Obchodníci, kteří neemitují žádné emise CO₂, vsadili na docela jistou kartu, že cena povolenky půjde nahoru a jednoduše ji začali skupovat jako spekulativní aktivum s cílem vydělat na rostoucí ceně. Je tedy otázkou, kdy přijde čas na realizaci zisků a výprodej, který by mohl přinést určitou korekci,“ doufá.

Propíchnutí spekulační bubliny a alespoň mírný pokles ceny povolenek předpovídají i další lidé z branže. Radikální změnu trendu ale nečekají. „Pokud cena povolenky klesne, tak ne o moc,“ soudí Feist.

Úkol číslo jedna

Podle šéfa Teplárenského sdružení Tomáše Drápely je dopad povolenkového trhu na české teplárenství doslova drtivý. „Teplárny se budou zavírat, cena povolenky už od 48 eur je pro ně neúnosná. Nějakou dobu je mohou dotovat akcionáři, ale těžko to někdo bude dělat dlouhodobě,“ říká.

Hrozí tak podle něj rozpad systému centrálního zásobování teplem a masová decentralizace. Což není z hlediska státu žádoucí.

Malé plynové kotelny, které řada firem včetně polostátního ČEZu nabízí spotřebitelům jako alternativu, nejsou zcela čisté. Plyn sice znečišťuje ovzduší méně než uhlí, bezemisní ale není. Větší počet malých plynových zdrojů se přitom hůř kontroluje i reguluje, takže jejich dopad na životní prostředí může být horší než produkce velkých dobře hlídaných uhelných zdrojů, vybavených moderními technologiemi.

Z tohoto důvodu by stát rád udržel systém centrálního zásobování teplem v chodu. „U nás se emotivně diskutuje o Dukovanech, ale to je problém na šestnáct dalších let. Teplárenství je mnohem větší problém než Dukovany,“ řekl pro SZ Byznys ministr průmyslu Karel Havlíček. „Teplárnám začíná zvonit hrana, já to beru jako úkol v energetice číslo jedna. Teplárenství je taky třetina agendy, kterou dnes řeší MPO řeší,“ dodal.

Podle plánů politiků by se uhelné teplárny měly přestavět na plyn, biomasu nebo spalování odpadu. Je to spojeno s miliardovými investicemi, které se mají hradit především z Modernizačního fondu. Drápela ale varuje, že se teplárny vůbec nemusí dočkat rozjezdu Modernizačního fondu, který právě začal přijímat první žádosti o podporu jednotlivých projektů.

Podle něj je třeba, aby Česko buď požádalo Evropskou komisi pro výrobce tepla o výjimku z povolenkového systému na přechodnou dobu tří až pěti let. Nebo aby teplárny dostaly speciální státní subvence, podobně jako průmyslové firmy, postižené drahými povolenkami. Případně, aby se pro teplárny zavedly speciální podpory podobně, jako to zákon o podporovaných zdrojích energie umožňuje obnovitelným zdrojům, nebo jak se s tím počítá pro budoucí nový jaderný reaktor.

Ohrožený Modernizační fond?

Drápela navíc tvrdí, že kolaps tepláren by mohl způsobit kolaps celého Modernizačního fondu. Ten se totiž plní z výnosů z prodeje povolenek jednotlivým znečišťovatelům a teplárníci v tom hrají významnou roli. Právě v teplárnách se totiž spaluje asi 60 procent domácího energetického uhlí.

„Pokud se zavřou teplárny, ubude velký zdroj pro plnění Modernizačního fondu,“ varuje Drápela.

Modernizační fond má disponovat se zhruba 200 miliardami korun a má se z něj kromě transformace českého teplárenství financovat i řada dalších projektů, spojených s dekarbonizací energetiky. Včetně výstavby větrných či solárních elektráren.

Motor pro investice

Jan Palaščák na druhou stranu tvrdí, že drahá emisní povolenka a drahá energie znamená zároveň vyšší motivaci pro investice do nových nízkoemisních technologií.

„Všichni tvrdili, že cena elektřiny kolem 60 eur za megawatthodinu je dostatečně vysoká na to, aby to stačilo pro návratnost tržních investic do čistých zdrojů. Pro plyn by to mělo platit taky, stejně tak by se měla bez jakýchkoliv subvencí vyplatit stavba jaderného reaktoru – pokud by se dodržely investiční náklady, které vláda slibuje. Čemuž ale já osobně nevěřím,“ řekl Palaščák.

Samotní investoři se ale pod vlivem rostoucích cen do nových projektů postavených čistě na tržní bázi nehrnou. Teplárny na to podle Drápely nemají kapitál. Už proto, že v minulých letech investovaly podle předchozích požadavků Evropské komise do modernizace a ekologizace svých uhelných technologií. Kurz nemění ani hráči typu Tykačovy Sev.en Energy.

„Naše investiční záměry právě i s ohledem na rostoucí cenu silové elektřiny nijak nekorigujeme. Odsouhlasili jsme první vlnu modernizace Elektrárny Počerady, do níž ještě v letošním roce investujeme více než miliardu korun a investice v obdobné výši realizujeme i na Elektrárně Chvaletice. Činíme tak s cílem vyhovět ekologizačním požadavkům a umožnit zákazníkům čerpat z výhod těchto stabilních zdrojů energie,“ uzavírá pro SZ Byznys Tykačův analytik Pavel Farkač.