Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

EU zveřejnila jako legislativní akty ve svém úředním věstníku dne 11. 12. 2018 trojici předpisů, které budou usměrňovat
vývoj evropské energetiky v příští dekádě

Uvádíme stručně z obsahu legislativních aktů EU k vývoji evropské energetiky pro příštích deset let:

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu

Toto nařízení stanovuje nezbytný právní základ pro spolehlivou, inkluzivní, nákladově efektivní, transparentní a předvídatelnou správu energetické unie a opatření v oblasti klimatu (dále jen „mechanismus správy“) zajišťující splnění cílů a úkolů energetické unie do roku 2030 a dlouhodobých cílů a úkolů energetické unie v souladu s Pařížskou dohodou uzavřenou na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“) prostřednictvím doplňkového, jednotného a ambiciózního úsilí ze strany Unie i jejích členských států při současném omezování administrativní složitosti.

Energetická unie by měla pokrývat pět rozměrů: energetickou bezpečnost, vnitřní trh s energií, energetickou účinnost, snižování emisí uhlíku a výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

Závazný cíl týkající se domácího snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 byl oficiálně schválen jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a jejích členských států k Pařížské dohodě na schůzi Rady pro životní prostředí dne 6. března 2015. Pařížská dohoda byla ratifikována Evropskou unií 5. října 2016 a vstoupila v platnost 4. listopadu 2016.

Pařížská dohoda stanovila mnohem ambicióznější celosvětové cíle pro zmírnění změny klimatu a stanovuje dlouhodobý cíl v souladu se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí.

Evropská rada se také shodla, že je třeba vytvořit spolehlivý a transparentní systém správy bez jakékoli zbytečné administrativní zátěže a s dostatečnou flexibilitou pro členské státy, který pomůže zajistit splnění cílů energetické politiky Unie, přičemž se bude plně respektovat svobodná rozhodnutí členských států ohledně skladby zdrojů energie. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2015 s názvem „Směrem k evropské energetické unii“ požaduje, aby byl rámec správy energetické unie ambiciózní, spolehlivý, transparentní, demokratický a plně zapojoval Evropský parlament. Také musí zajistit dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030.

Sociálně přijatelný přechod na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství si vyžádá změny investičního jednání, pokud jde o veřejné i soukromé investice, a pobídky v celém spektru politik, se zřetelem k občanům a regionům, na které by mohl mít přechod na nízkouhlíkové hospodářství negativní dopady. Dosažení snížení emisí skleníkových plynů vyžaduje zvýšení účinnosti a inovací v evropské ekonomice, což by zejména také mělo přinést udržitelná pracovní místa, mj. v odvětvích vyspělých technologií, a vést ke zlepšení kvality ovzduší a veřejného zdraví.

Originál dokumentu:

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů

Podpora obnovitelných zdrojů energie jedním z cílů politiky Unie v oblasti energetiky. Větší využívání energie z obnovitelných zdrojů má rovněž zásadní význam při podpoře zabezpečení dodávek energie. Komise navrhla, že cíl Unie pro rok 2030, pokud jde o podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebovávané v Unii, by měl činit alespoň 27 %.

Je však třeba přihlížet k ambiciózním cílům stanoveným v Pařížské dohodě, jakož i k technologickému rozvoji, včetně snížení nákladů na investice do obnovitelných zdrojů energie. Je proto vhodné stanovit závazný cíl na úrovni Unie ve výši alespoň 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů,

Za účelem zajištění konsolidace výsledků dosažených v rámci směrnice 2009/28/ES by měly cíle stanovené pro členské státy pro rok 2020 představovat minimální příspěvek členských států k novému rámci do roku 2030. Vnitrostátní podíl obnovitelných zdrojů by neměl za žádných okolností poklesnout pod úroveň tohoto příspěvku. V opačném případě by měly příslušné členské státy přijmout vhodná opatření stanovená v nařízení (EU) 2018/1999 s cílem zajistit, aby byl tento základní podíl zachován. Pokud členský stát nedodrží svůj základní podíl v období 12 měsíců, měl by do 12 měsíců od konce tohoto období přijmout dodatečná opatření pro dosažení svého základního podílu.

Za účelem podpory ambiciózních příspěvků členských států ke splnění unijního cíle by měl být vytvořen finanční rámec usnadňující investice do projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v uvedených členských státech, a to včetně využití finančních nástrojů.

Jako účinný způsob podpory zavádění elektřiny z obnovitelných zdrojů se ukázaly režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud se členské státy rozhodnou režimy podpory zavést, měla by být tato podpora poskytována způsobem, který bude co nejméně narušovat fungování trhů s elektřinou. Stále více členských států za tímto účelem přiděluje podporu způsobem, kdy je podpora poskytována navíc k tržním příjmům, a zavádí tržní systémy pro stanovení nezbytné úrovně podpory. Společně s kroky připravujícími trh na rostoucí podíl energie z obnovitelných zdrojů představuje tato podpora klíčový prvek pro zvýšení začleňování elektřiny z obnovitelných zdrojů do trhu při současném zohlednění rozdílných schopností malých a velkých výrobců reagovat na tržní signály.

Členské státy by měly zajistit, aby se společenství pro obnovitelné zdroje mohla účastnit dostupných režimů podpory za stejných podmínek jako velcí účastníci. Za tímto účelem by mělo být členským státům povoleno přijmout opatření ve prospěch společenství pro obnovitelné zdroje, například poskytovat jim informace a technickou a finanční podporu, snížit administrativní požadavky, včetně kritérií pro výběrová řízení zaměřená na společenství, vytvořit pro ně individuálně uzpůsobená nabídková okna nebo jim umožnit, aby byla odměňována prostřednictvím přímé podpory, pokud dodrží požadavky pro malá zařízení.

Malá zařízení mohou představovat velký přínos pro lepší přijetí u veřejnosti a k zajištění realizace projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména na místní úrovni. Za účelem zajištění účasti malých zařízení mohou být v souladu s právem Unie týkající se trhu s elektřinou stále nezbytné zvláštní podmínky, včetně tarifů výkupních cen, aby byl zajištěn příznivý poměr mezi náklady a přínosy. Definice malého zařízení pro účely získání podpory je důležitá k tomu, aby byla investorům poskytnuta právní jistota. Pravidla státní podpory definice malého zařízení obsahují.

Rovněž geotermální energie je důležitým místním zdrojem energie z obnovitelných zdrojů, který má zpravidla nižší emise než fosilní paliva, a některé druhy geotermálních elektráren produkují téměř nulové emise.

Zdlouhavé administrativní postupy představují velkou administrativní překážku a jsou nákladné. Zjednodušení správních povolovacích postupů a jasná lhůta pro přijetí rozhodnutí ze strany příslušných orgánů s pravomocí vydat povolení pro zařízení na výrobu elektřiny na základě vyplněné žádosti by mělo podnítit účinnější řešení postupů, a tím i snížit administrativní náklady. S cílem podpořit využívání obnovitelných zdrojů mikropodniky, malými a středními podniky a jednotlivými občany v souladu s cíli stanovenými v této směrnici by v případě malých projektů na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně decentralizovaných, jako jsou střešní solární zařízení, měly být zavedeny postupy pro oznamování připojení k síti na základě prostého oznámení příslušnému orgánu.

Je vhodné umožnit rozvoj decentralizovaných technologií obnovitelných zdrojů energie a skladování této energie, a to bez diskriminace, a aniž by bylo bráněno financování investic do infrastruktury. Přechod k decentralizované výrobě energie má mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů energie, lepšího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu energie. Tato decentralizace napomáhá také rozvoji a soudržnosti společnosti, neboť vytváří zdroje příjmů a pracovní místa na místní úrovni.

Odvětví vytápění a chlazení, které představuje přibližně polovinu konečné spotřeby energie v Unii, je považováno za klíčový sektor, pokud jde o zrychlení dekarbonizace energetického systému. Jedná se rovněž o strategické odvětví z hlediska energetické bezpečnosti, jelikož podle projekcí by do roku 2030 mělo okolo 40 % spotřeby energie z obnovitelných zdrojů pocházet z vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů.

V oblasti dálkového vytápění je proto nezbytné umožnit přechod na energii z obnovitelných zdrojů a zabránit fixaci na určité regulační postupy a technologie a blokování určitých technologií, a to posílením práv výrobců energie z obnovitelných zdrojů a konečných spotřebitelů, a poskytnout konečným spotřebitelům nástroje, jež jim usnadní výběr energeticky nejúčinnějších řešení, která zohledňují budoucí potřeby v oblasti vytápění a chlazení v souladu s očekávanými kritérii energetické náročnosti budov. Koneční spotřebitelé by měli obdržet transparentní a spolehlivé informace o účinnosti soustav dálkového vytápění a chlazení a o podílu energie z obnovitelných zdrojů ve svých konkrétních dodávkách tepla nebo chladu.

Předpokládá se, že elektromobilita bude do roku 2030 představovat podstatnou část energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy.

Povinnost členských států vypracovat akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a zprávy o pokroku a povinnost Komise podávat zprávy o pokroku členských států mají zásadní význam pro zvýšení transparentnosti, zajištění přehlednosti pro investory a spotřebitele a umožnění účinného sledování.

Originál dokumentu:

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2002, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

Energetická účinnost by měla být považována za klíčový prvek a prioritu při zvažování rozhodnutí o budoucích investicích do energetické infrastruktury Unie.

Potřeba, aby Unie dosáhla svých cílů v oblasti energetické účinnosti na úrovni Unie vyjádřených ve spotřebě primární energie nebo konečné spotřebě energie, by měla být jasně formulována v podobě nejméně 32,5 % cíle pro rok 2030. Projekce ukázaly pro rok 2030 spotřebu primární energie ve výši 1 887 Mtoe a konečnou spotřebu energie ve výši 1 416 Mtoe. Z 32,5 % snížení vychází pro rok 2030 1 273 Mtoe, potažmo 965 Mtoe. Komise by tento cíl, který je stejné povahy jako cíl Unie pro rok 2020, měla v případě výrazného snížení nákladů, nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie týkajících se dekarbonizace, do roku 2023 posoudit a případně zvýšit. Na úrovni členských států se ve výhledu na rok 2030 závazné cíle nestanoví a svoboda členských států stanovovat své vnitrostátní příspěvky na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie, úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo energetické náročnosti by ani nadále neměla být omezena. Členské státy by měly stanovit své vnitrostátní orientační příspěvky k energetické účinnosti při zohlednění skutečnosti, že spotřeba energie v Unii v roce 2030 nesmí být vyšší než 1 273 Mtoe primární energie nebo 956 Mtoe konečné spotřeby energie. To znamená, že spotřeba primární energie v Unii by oproti úrovni z roku 2005 měla být snížena o 26 % a konečná spotřeba energie o 20 %.

Vyžaduje se, aby členské státy dosahovaly kumulativních úspor v konečném využití energie po celé období 2021–2030, po které povinnost platí, odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % konečné spotřeby energie ročně.

K úsporám energie může výrazně přispět účinné hospodaření s vodou. Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v Unii a očekává se, že tento podíl poroste. Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v Unii a největším konzumentem vody je odvětví energetiky, jež se na spotřebě podílí 44 %.

Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši 20 % do roku 2020 a alespoň 32,5 % do roku 2030 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po uvedených letech, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.

Energetickou chudobou trpí v Unii kolem 50 milionů domácností. Opatření v oblasti energetické účinnosti musí proto zaujímat ústřední místo v jakékoli nákladově efektivní strategii řešení energetické chudoby a zranitelnosti spotřebitelů a doplňují politiky sociálního zabezpečení na úrovni členských států. K zajištění toho, aby opatření v oblasti energetické účinnosti udržitelným způsobem snižovala energetickou chudobu nájemců, je nutné zohledňovat jejich nákladovou efektivitu a cenovou dostupnost pro vlastníky a nájemce nemovitostí a zaručit pro ně odpovídající finanční podporu na úrovni členských států. V souladu s cíli Pařížské dohody bude třeba, aby byl fond budov v Unii v dlouhodobém výhledu přeměněn na budovy s téměř nulovou spotřebou energie.

Originál dokumentu:

Sestavil Ing. Jan Bouška (SPVEZ, z.s)