Elektrárna pod Čertovou stěnou

O elektrárně pod Čertovou stěnou se začalo hovořit už v 80. letech devatenáctého století, ale myšlenku svést vodu Vltavy od Loučovic až k Vyššímu Brodu jako první zpracoval až inženýr František Karel. Konečný projekt nakonec ale dodala projekční kancelář Ganz & Comp. Právě síla zdejší vody, která prochází přes tyto kameny, inspirovala Bedřicha Smetanu k dílu Čertova stěna. Vyšebrodská hydrocentrála firmy Ignác Spiro & Söhne byla ve své době nevídané dílo, které doslova uvedlo v údiv veškerou tehdejší odbornou veřejnost. Dobový tisk impozantní stavbu srovnával s tou, která byla vybudována na Niagaře.

Je označována za první velkou hydrocentrálu nejen na území Čech, ale i v rakousko-uherské monarchii. Svým instalovaným výkonem, který byl koncem dvacátých let 20. století ještě zvýšen a dosahoval téměř 17 MW, byla suverénně největší vodní elektrárnou v Čechách. Zároveň její vznik zcela zásadní měrou ovlivnil brzkou elektrizaci měst Vyššího Brodu a Českého Krumlova a širokého území jihovýchodní Šumavy. Její prohlídka byla doporučována v nejrůznějších tehdejších turistických průvodcích a příručkách.

V kamenitém terénu začal obtížný výkop přírodního kanálu v roce 1896, vodoprávní povolení vodního díla bylo ale schváleno výnosem Císařského a královského místodržitelství v Čechách až v březnu 1898. Místo původně předpokládaných Girardotových turbín se použily tehdy nové, mnohem výkonnější Francisovy turbiny. Ty stačily pouze čtyři. Kolaudace proběhla v roce 1903. Když se spustil provoz elektrárny, tvořilo ji šest částí.

Stavba začínala jezem pod Loučovicemi, který měl 32 m dlouhou korunu s rybí propustí, na niž navazovala pětimetrová trámová základová výpusť. Obří dílo představoval náročně vyhloubený přírodní kanál o délce 1 650 m, šířce 5,7 m, hloubce 3,2 m a spádu jedno promile. Další část představoval vodní závěr neboli komora, kde končil kanál a začínalo tlakové potrubí. To bylo ocelové, nýtované, o délce 560 m a průměru 1 800 mm. Dodávalo až 7,5 m³/s.

Tvůrcům díla se podařilo řeku přivést na kopec opředený pověstmi o čertu. V té se totiž praví, že chtěl zabránit výstavbě kláštera v nedalekém Vyšším Brodě tím, že postaví přes údolí hráz z kamení, aby zadržel vodu a tou klášter zatopil. Jenže svůj úkol do půlnoci nesplnil, a tak se kamenná hráz zřítila a balvany zavalily koryto řeky a její svahy.

V roce 1926 byla elektrárna rozšířena ještě o druhé tlakové potrubí o délce 640 m a průměru 2 000 mm. V budově strojovny (49 x 12,3 m a výšce 9 m) byly umístěny hydroagregáty. Dálkové vedení dlouhé 25 km přenášelo výkon elektrárny bez transformování do vlastního závodu v Pečkách (Větřní).

Při uvedení do provozu bylo strojní zařízení elektrárny složeno ze tří hydroagregátů firmy Ganz & Comp. Budapešť – Leobersdorf. Každý se skládal z Francisovy turbíny s vodorovnou hřídelí o výkonu 2500 HP při čistém spádu 94,6 m, 420 otáčkách za minutu a hltnosti 2,9 m³ vody za vteřinu, která byla trvale spojena s generátorem o výkonu 1 700 kW, vyrábějícím třífázový střídavý proud o napětí 15 000 V a kmitočtu 42 Hz.

Vyrobený výkon byl z elektrárny veden přímo (bez transformace) o přenosovém napětí 15 000 V do papírny ve Větřní. Pětadvacetikilometrová vzdálenost byla překonána třívodičovým dálkovým vedením s měděnými vodiči o průřezu 50 mm². Kromě již zmiňované papírny, byl prostřednictvím elektrárny dodáván proud i městům Vyšší Brod a Český Krumlov a dalším okolním městečkům a obcím.

Spolu s pořízením nového papírenského stroje na výrobu rotačního tiskového papíru v papírně ve Větřní (v té době největšího a nejmodernějšího na evropské pevnině), bylo v roce 1911 strojní zařízení hydrocentrály doplněno o čtvrtý hydroagregát. Byl dodán firmou Voith – Sankt Pölten a opět se skládal z Francisovy turbíny s vodorovnou hřídelí, avšak již o výkonu 4 000 HP při 420 otáčkách za minutu a hltnosti 4,2 m³ za vteřinu, která byla trvale spojena s generátorem o výkonu 2 700 kW, vyrábějícím třífázový střídavý proud o napětí 15 500 V a kmitočtu 42 Hz. Zároveň byla rozvodna elektrárny rozšířena a byly v ní umístěny dva autotransformátory. Jejich prostřednictvím bylo přenosové napětí dálkového vedení zvýšeno na 22 500 V.

Elektrárna pod Čertovou stěnou skončila s výstavbou Lipenské přehrady a svedením veškeré vltavské vody do podzemního tunelu. Pouze se musela nějaký čas upouštět voda z přehrady dál do vltavského koryta, protože některá zařízení papírny ve Větřní byla stavěna na kmitočet 42 Hz. Časem však došlo k jejich výměně, a tak postupně zmizelo i veškeré vybavení strojovny. Zmizelo i jedno tlakové potrubí. Zbývající dnes využívají soukromé malé vodní elektrárny.