K takovým závěrům došla odborná studie zadaná skupinou europoslanců z frakce Evropští konzervativci a reformisté, jejíž výsledky prezentovali nedávno Evropskému parlamentu. Studie Cesta k evropské klimatické neutralitě do roku 2050 srovnává podmínky výstavby různých nízkoemisních zdrojů z hlediska prostorových nároků na příkladu České republiky a Nizozemí, tedy typického vnitrozemského a přímořského státu, napsal server technickytydenik.cz.

Studie bere v potaz místní geografické a meteorologické podmínky a z nich vyplývající technické možnosti porovnávaných technologií (například reálné koeficienty ročního využití zdrojů). Pracuje při tom se dvěma scénáři: v prvním zkoumá prostorové nároky zdrojů, pokud by zajišťovaly veškerou produkci elektřiny samy o sobě, ve druhém pak rozděluje požadovanou roční produkci 700 PJ (petajoule) v elektřině rovným dílem mezi všechny čtyři studované technologie: vítr, pozemní soláry, střešní soláry a jádro tedy vyrábějí každý čtvrtinu z požadovaného množství.

Střešní soláry by si vyžádaly 1 194 kilometrů čtverečních střech. Jenže jiné odborné studie (např. ENACO) zkoumající potenciál výstavby střešních solárů v Česku odhadují reálnou velikost skutečně vhodných ploch pro tyto instalace jen na 78 kilometrů čtverečních, tedy 15x menší, než by bylo potřeba.

Pokud by veškerou elektřinu v Česku měly dodávat výhradně jaderné elektrárny, vyžadovalo by to území 28 kilometrů čtverečních. K úplnému zajištění energetických potřeb by stačilo provozovat 10 Temelínů.

Zajímavým ukazatelem je rovněž tzv. kapacitní faktor neboli koeficient ročního využití zdrojů. Roční využití českých jaderných elektráren se pohybuje kolem 89 %, v průměru tedy generují téměř 90 % své teoretické maximální kapacity. Oproti tomu pozemní větrné elektrárny mají v našich podmínkách průměrný kapacitní faktor cca 22 % a solární dokonce jen zhruba 14 %. Zjednodušeně to znamená, že stejný instalovaný výkon v jádře vyrobí za rok čtyřikrát více energie než ten z větru a šestkrát více než v solárních elektrárnách. A naopak, abychom dosáhli stejných hodnot výroby jako v jádru, museli bychom postavit čtyřikrát větší instalovaný výkon ve větru a šestkrát větší v solárech.

Dalším problémem je, že například v minulých týdnech byla produkce z větrných a solárních elektráren z důvodu mrazivého počasí mizivá. Zatímco v létě dokážou tyto zdroje zhruba desetinu české elektřiny, v zimě to je často i desetkrát méně.