Evropská unie a především Německo hodně razí ekologii (nakolik jsou však jednotlivé kroky skutečně ekologické, to je v některých případech oprávněnou otázkou). Někdy to totiž až přesahuje hranice zdravého rozumu. Tzv. Zelený úděl EU (Green Deal) totiž požaduje uhlíkovou neutralitu do roku 2050 a máme zde spoustu dílčích cílů, jako např. snížit emise CO₂ napříč odvětvími průmyslu i dopravy do roku 2030 o 55 % proti roku 1990. Jedním z výsledků je to, že Evropská komise opravdu přišla s návrhem, který má od roku 2035 zakázat prodej jakýchkoli aut se spalovacím motorem, tedy dokonce i plug-in hybridů. Cílem v podstatě je, aby v roce 2050 zmizela ze silnic poslední auta se spalovacími motory. Tohle sice může fungovat v některých zemích s krátkým životním cyklem aut, nicméně v ČR, kde těchto 15 let tvoří průměrný věk aut a nikoli věk, kdy končí jejich život na silnicích, to bude asi trochu složitější.

Docela nepochopitelným krokem je zavírání jaderných elektráren, které jsou jedním z nejčistějších zdrojů energie. Stavba nových sice podle mnoha odborníků hraničí s "ekonomickou sebevraždou", ale pokud už stojí, nevidím moc důvodů je zavírat. Stejně tak diskutabilní může být zavření elektrárny Moorburg. Ta je v Německu v Hamburgu a jde o uhelnou elektrárnu. Tam by uzavření vzhledem k cíli Německa zavřít do roku 2038 všechny uhelné elektrárny i mohlo dávat smysl. Zvláštní je ale to, že elektrárna byla uvedena do provozu teprve v roce 2015 a jde tak v podstatě o jednu z nejmodernějších uhelných elektráren (v jejím případě produkovala cca 750-760 g CO₂ na kWh, což je o 25 % pod německým průměrem pro uhelné elektrárny). V Německu je to druhá nejmladší uhelná elektrárna.

Po necelých 6 letech služby se tak odporoučí (elektřinu přestala vyrábět už koncem roku 2020). Obří investice do její výstavby tak přijdou takřka vniveč. To, jak k tomu došlo, souvisí mimo jiné právě s výše zmíněným plánem Německa zavřít všechny uhelné elektrárny. Vláda tak nabídla elektrárnám "odškodnění" za dobrovolné zavření provozu. Elektrárny měly samy nabídnout cenu za každou vypnutou MW a odškodnění dostaly ty, které daly nejvýhodnější (nejnižší) nabídku. Hovoří se o tom, že průměrná cena činila 66 000 EUR za MW. Pro zajímavost, instalovaný výkon Moorburgu byl 1 600 MW. Neměla ale běžet pořád na plný výkon, protože měla sloužit především k vykrývání špiček obnovitelných zdrojů.

Nebyl to však jediný důvod. Jak už to nebývá až tak neobvyklé, proti logickým ekologickým krokům nejvíce protestují různé "ekologické" organizace, které nedovolily postavit přes Labe teplovod. Takže zatímco mohli mít v Německu jednu z nejmodernějších uhelných elektráren, která by vyráběla nejen elektřinu, ale i teplo najednou, a zabít dvě mouchy jednou ranou, ekologové postavili tolik překážek, že se majitelé elektrárny rozhodli ji raději uzavřít. Bez možnosti prodávat elektřinu i teplo se elektrárna moc nevyplácela. I finančně je z toho nakonec docela katastrofa. Výstavba spolykala 3 miliardy EUR (77 mld. Kč), dalších několik desítek milionů EUR (ale možná i přes 100 mil. EUR) pak spolykala pobídka státu k uzavření.

Za celou svou historii vyrobila elektrárna jen 34 TWh energie, takže jen stavba elektrárny a její zavření se na ceně vyrobené kWh podílí částkou 2,30 Kč. Tedy bez uhlí a dalších nákladů na provoz. Místo Moorburgu má stát do roku 2025 elektrolyzér na výrobu vodíku (cca 100 MWe).