Ruská agrese na Ukrajině sjednotila západní politiky i ekology v požadavku, že by naše Evropská unie neměla být jako dosud závislá na dovozu zemního plynu, ropy a zřejmě i jaderného
paliva z Ruska.
Řešení dodávek energie se však rozchází od realistických pohledů až po nové pokusy vytvořit nějaké zelené perpetuum mobile. Nespolehlivost přerušovaných a nestabilních zdrojů energie
(OZE) ze slunečního záření (v noci a při oblačnosti jak známo soláry nefungují) a větrných elektráren (loni například meziročně klesla intenzita větru v Německu o 4 %).
Tyto prosazované zdroje musí mít jako klíčovou náhradu nějaké stabilní turbínové zdroje energie. V koncepci Německa, ale i Česka to posléze místo uhlí měly být „záložní“ paroplynové
elektrárny. Samozřejmě na tehdy levný ruský plyn. Před dvěma lety tento plyn spotově stál 5 eur za 1 MWh, teď se uzavírají forwardové smlouvy s cenou 170 eur/MWh.
Proto se Německo v roce 2015 spolu s Ruskem rozhodlo vybudovat druhý plynovod po dně Baltského moře přímo z Ruska do Německa a zdvojnásobit tak dodávky na 110 mld. m3 ročně.
Marné byly námitky Ukrajiny a Polska, že cílem Ruska je tyto země poškodit. Jak vidno, i na možné poškození plynovodů přes Ukrajinu už při tehdejším plánování svých výbojů Rusko myslelo.
Nord Stream 2 za 11 miliard dolarů dokončen sice byl (z poloviny zaplatilo Rusko a polovinu západní firmy jako Shell, OMV aj.), ale kvůli nesplnění zásad hospodářské soutěže v EU nedostal
certifikaci. Nyní je kvůli ruské agresi na Ukrajině „u ledu“.
Němečtí spoluvládní sociální demokraté SPD tehdy Nord Stream 2 prosazovali jako „čistě hospodářský“ projekt vzájemně výhodné spolupráce, a to dokonce po proběhlé okupaci Krymu.
Po ní i po ruskou raketou sestřeleném malajsijském dopravní letadle MH17 s 300 lidmi nad Ukrajinou se tehdy německý ministr vicekancléř a později ministr zahraničí za SPD Sigmar Gabriel
vyslovil pro ukončení mezinárodních, i tak dost slabých sankcí. Německo se k sankcím USA tehdy vůbec nepřidalo. Dokonce z větší části po neúspěšné invazi Ruska do Gruzie Německo finančně
přispělo na modernizaci taktiky vedení boje ruské armády...
Rusko pro své projekty budování energetické závislosti doslova koupilo bývalé významné politiky z Německa, Rakouska a Itálie a posadilo je do skvěle placených postů členů a předsedů
správních rad svých energetických firem. Za všechny stačí jmenovat bývalého německého kancléře za SPD, kterému Němci na protiputinských demonstracích nyní spílají spolu s hanlivými transparenty
„Fuck Gerhard Schröder“. Ruský státní gigant Gazprom nejenže bohatě sponzoroval fotbal i jiné sporty na Západě, ale také různé nadace, z čehož pramení riziko, že ruské peníze mohly
doputovat i do pokladen politických stran. „Skutečně jsme si mysleli, že je tu také energetická politika, která přináší dividendu v podobě míru,“ připustil Gabriel německou chybnou
politiku v textu zveřejněném na serveru Presseportal.
Rusko do EU loni dodalo 1 700 TWh zemního plynu (to je asi 160 miliard m3), z toho 1 550 plynovody, zbytek jako LNG. Tím je celá EU v průměru závislá na ruském plynu ze 40
% (Německo ze 60 %, Itálie a Rakousko ze 70 %, ČR ze 40 %). Závislost na ruském plynu a dlouhé odmítání právě ze strany Německa, Itálie a Rakouska sankčně vyřadit Rusko ze systému mezinárodních
plateb SWIFT je asi jen „čistě náhodné?“.
Když Putin dobyl Krym a „vrátil“ ho do náruče Ruska, prudce vystřelila jeho obliba. Nyní to chce zopakovat blitzkriegem, kdy by z Kyjeva učinil ruský protektorát s loutkovou
autonomní vládou. Co se stane potom se západním odhodláním a sankcemi, jestli obrovská ruská převaha okupaci Ukrajiny dokoná? Jak přistoupí Evropa k možnostem (ne)přerušení dodávek energetických
komodit z Ruska?
Nejnověji Německo prohlásilo, že závislost na Rusku prý vyřeší – dalším navýšením nestabilních zdrojů z větru a slunce. Co má tyto přerušované OZE dozdrojovat, když nefungují? Zřejmě
stále uhlí a možná bude prodloužena činnost tří posledních jaderných elektráren, jež mají oficiálně skončit poslední den roku 2022. Ale také masívní importy elektřiny hlavně z jaderné
Francie. Bude to Německu stačit, nebo nadále bude zemní plyn pro výrobu elektřiny potřebovat? Aby neomezila zelené plány, německá vláda si na dluh půjčí 100 miliard eur, aby touto částkou
již letos začala lépe vyzbrojovat fakticky nebojeschopnou německou armádu, další oběť naivity západních politiků, že Putinovy ambice ukojí hospodářská spolupráce.
Vláda České republiky se ve středu vydala jediným možným směrem. Ministr průmyslu a obchodu dostal příkaz, aby zahájil práce na tendru pro nový jaderný blok v elektrárně Dukovany. Pro
realistické politiky i energetiky v ČR nepochybně s ruskou agresí padly plány na nějaké masivní přezbrojení uhelné technologie na plyn z Ruska. Národní zásoby cenově dostupného uhlí nejméně
na 50 let a funkční technologie jsou a budou ještě dlouho základnou nyní znovu klíčové energetické bezpečnosti a soběstačnosti, přinejmenším do doby jejich náhrady novými jadernými bloky.
Na dosud miliardami bohatě dotované OZE s jejich marginálním podílem na výrobě elektřiny prostě prostředky nezbydou. Proto se teď tak množí zoufalé volání zelených lobbistů.
Blýská se také na lepší časy ohledně ceny elektřiny a tepla vyráběných z uhlí nesmyslně zatěžované spekulativními emisními povolenkami, jejichž cena se od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu
do 2. března zřítila ze 100 eur/tunu emisí CO2 zatím více než o 30 %. Po nutné zásadní změně dosavadní energetické politiky EU směrem k národní bezpečnosti a soběstačnosti totiž
i spekulativní investoři asi pochopili, že se emisní povolenky mohou brzy stát dokonce bezcenným papírem. Unijní Green Deal se s ohledem na bezpečnostní priority nepochybně změní z požadované
násilné zelené revoluce v evoluci postupných a sociálně a ekonomicky únosných dílčích kroků, jež v konečném efektu pomůžou životnímu prostředí daleko lépe. Protože naše enviromentální
úsilí má na základě výsledků vědy a techniky přece život obohatit, nikoli nás vrátit k chudobě a odříkání.
Zdroj: neviditelnypes.cz ► , autor Milan Smutný,
5. 3. 2022 Výtah z článku: Ing. Jan Bouška (SPVEZ)
|