Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

Zákon č. 586/1992 Sb.
o daních z příjmů

Úplné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů najdete zde .

Tento zákon upravuje

  1. daň z příjmů fyzických osob,
  2. daň z příjmů právnických osob.

Uvádíme pouze vybraná ustanovení mající vztah k podnikání v oboru OZE.

Osvobození od daně je řešeno shodně pro fyzické a pro právnické osoby. Od daně jsou osvobozeny dle §4,odst.1e a §19,odst.1d:

„příjmy z provozu malých vodních elektráren do výkonu 1 MW, větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy, zařízení na výrobu biologicky degradovatelných látek stanovených zvláštním předpisem, zařízení na využití geotermální energie (dále jen "zařízení"), a to v kalendářním roce, v němž byly poprvé uvedeny do provozu, a v bezprostředně následujících pěti letech. Za první uvedení do provozu se považuje i uvedení zařízení do zkušebního provozu, na základě něhož plynuly nebo plynou poplatníkovi příjmy, a dále případy, kdy malá vodní elektrárna do výkonu 1 MW byla rekonstruována, pokud příjmy z této malé vodní elektrárny do výkonu 1 MW nebyly již osvobozeny. Doba osvobození se nepřerušuje ani v případě odstávky v důsledku technického zhodnocení (§ 33) nebo oprav a udržování,“

[2011-02-22]

Ukončení osvobození příjmů ze zařízení k výrobě energie z obnovitelných zdrojů od daně z příjmů fyzických a právnických osob

Zákon č. 346/2010 Sb. v rámci části první (Změna zákona o daních z příjmů) s účinností od 1. 1. 2011 zrušil osvobození příjmů ze zařízení k výrobě energie z obnovitelných zdrojů od daně z příjmů fyzických a právnických osob, obsažené do 31. 12. 2010 v § 4 odst. 1 písm. e) a v § 19 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. V přechodných ustanoveních (čl. II bod 2) pak stanovil, že „osvobození podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se naposledy použije za zdaňovací období, které započalo v roce 2010“.

Příjmy z podnikání jsou (§7,odst.1):

  1. příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,7)
  2. příjmy ze živnosti,
  3. příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů,
  4. podíly společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku.

(Pozn.: Podnikáním podle zvláštních předpisů je i podnikání podle energetického zákona č. 458/2000 Sb.).

Neuplatní-li poplatník výdaje (§7,odst.7) prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 11 nebo 12, ve výši

  1. 80 % z příjmů podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 1 písm. b) z příjmů ze živností řemeslných,
  2. 60 % z příjmů podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou příjmů ze živností řemeslných,
  3. 40 % z příjmů podle §7,odst.1 písm. c) nebo z příjmů podle odstavce 2 písm. a), s výjimkou příjmů podle odstavce 6, anebo z příjmů podle odstavce 2 písm. b) až d).

Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 7, má se za to (§7,odst.8), že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti. Poplatník, který uplatňuje výdaje podle odstavce 7, je povinen vždy vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činností.

Sazba daně pro fyzické osoby (§16) je:

„Daň ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a o odčitatelné položky od základu daně (§ 34) zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí 15 %.“

Sazba daně pro právnické osoby (§21,odst.1) je:

„Sazba daně činí 19 %, pokud v odstavcích 2 a 3 není stanoveno jinak. Tato sazba daně se vztahuje na základ daně snížený o položky podle § 34 a § 20 odst. 7 a 8, který se zaokrouhluje na celé tisícikoruny dolů.“

Základem daně (§23,odst.1) je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců.

(2) Pro zjištění základu daně se vychází (§23,odst.2)

  1. z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů, u poplatníků, kteří vedou účetnictví. Poplatník, který sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropských společenství, pro účely tohoto zákona použije ke zjištění výsledku hospodaření a pro stanovení dalších údajů rozhodných pro stanovení základu daně zvláštní právní předpis. Při stanovení základu daně se nepřihlíží k zápisům v knihách podrozvahových účtů, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Pro zjištění základu daně veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti se vychází z výsledku hospodaření upraveného o převod podílů na výsledku hospodaření společníkům veřejné obchodní společnosti nebo komplementářům komanditní společnosti,
  2. z rozdílu mezi příjmy a výdaji u poplatníků, kteří nevedou účetnictví.

Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů najdete v §24 zákona. Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (§24,odst.1) se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. (Pozn.: další text neuvádíme).

Odpisy hmotného majetku řeší §26.

Odpisy se stanoví (§26,odst.1) pro účely tohoto zákona podle § 30, 30a, 31 nebo § 32 z hmotného majetku, s výjimkou uvedenou v § 27.

Hmotným majetkem (§26,odst.2a,b,c) se pro účely tohoto zákona rozumí

  1. samostatné movité věci, popřípadě soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena (§ 29) je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok,
  2. budovy, domy a byty nebo nebytové prostory vymezené jako jednotky zvláštním předpisem,
  3. stavby, s výjimkou podle §26,odst.2c.

Další část §26 pod písm. d,e,f se na problematiku OZE nevztahují.

Hmotným majetkem pro účely tohoto zákona (§26,odst.2) však nejsou zásoby. Za samostatné movité věci se považují také výrobní zařízení, jakož i zařízení a předměty sloužící k provozování služeb (výkonů) a účelová zařízení a předměty, která s budovou nebo se stavbou netvoří jeden funkční celek, i když jsou s ní pevně spojeny. Souborem movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením se rozumí dílčí část výrobního či jiného celku. Soubor movitých věcí je nutné evidovat zvlášť tak, aby byly zajištěny průkazné technické i hodnotové údaje o jednotlivých věcech zařazených do souboru, určení hlavního funkčního předmětu a o všech změnách souboru (přírůstky, úbytky) včetně údajů o datu změny, rozsahu změny, vstupních cenách jednotlivých přírůstků nebo úbytků, celkové ceny souboru věcí a dále částky odpisů včetně jejich změn vyplývajících ze změny vstupní ceny souboru movitých věcí. Soubor movitých věcí se zařazuje do odpisové skupiny podle hlavního funkčního předmětu.

Ostatní § zákona necitujeme, avšak můžete je otevřít na počátku tohoto textu pod úplným zněním zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.